O projektu⚡🕺

přehlcená hlava - příliš sociálních sítí - odpojený muž

Někdo moudrý kdysi prohlásil – pokud chceš, aby lidé četli tvoji knihu, nepiš o sobě, ale piš o nich. Piš o tom, co JIM její přečtení přinese. Piš o tom, co si myslíš, že se JIM bude líbit. Od toho výroku uplynulo spoustu let a já jsem teď na vážkách, zda je někdy vhodné toto léty ověřené pravidlo porušit. Život je jedna velká zkouška a sám jsem zvědav, jaké konsekvence takové porušení lidské přirozenosti může mít. Risk je zisk a osobně mám za to, že bez alespoň menšího nástinu svého příběhu bych nedokázal popsat, proč vlastně projekt @Odpojenýmuž rozjíždím. Říkejte mně @Mára a tohle je ve zkratce příběh mé cesty.

odpojený muž v tramvaji a tisíc očí

Seděl jsem v tramvaji a snažil se přijít včas na smluvenou jízdu v autoškole. Dalo by se říct, že to byl obyčejný den v životě obyčejného osmnáctiletého mladíka. Kromě toho, že jsem neměl holku, mě nic jiného v zásadě netrápilo. Snad kromě prospěchu ve škole, kde se dalo určitě vždy něco méně či více zlepšovat. Najednou se mně začaly potit ruce, pocítil jsem mírný zápach z úst. Nevěnoval jsem tomu přílišnou pozornost do doby, kdy mě subjektivně přišlo, že se prostor v tramvaji začíná zmenšovat. Lidé, kteří se na mě s pokorou a zaujetím usmívali, jako by změnili své tváře. Buďto ode mě, v lepším případě, odklonili své zraky, nebo se na mě začali dívat bodavým nepříjemným způsobem. Začalo se mně chtít na malou. Neskutečně rychle a s velkou intenzitou. Racionální složka mé osobnosti jakoby se najednou rozpadla. V ten moment bych nebyl s to vynásobit sedmičku s trojkou nebo vyjmenovat vyjmenovaná slova po B. Byl jsem ztracen. 

Díky mým, tehdy rychlým, nohám a sekvenci více či méně šťastných náhod se mně povedlo doběhnout ke keři v parku na cílové stanici, kam jsem přece jen s velkou námahou dokázal dojet. Po chvilkovém okamžiku opojení způsobeném výpustí biologického materiálu ze svého těla, se moje do té doby bezstarostné myšlenky kluka plné elánu a těšení se na zářnou budoucnost začaly zbarvovat do šeda. Nikdy po tom už nedosáhly těch dřívějších barev, v kterých hrávaly své barvité symfonie.

Následovalo pět, šest dalších let. Vysoká škola, první láska. Přesto ta věc v mé hlavě nemizela. Naopak – sílila. Společenské akce typu divadlo nebo kino pro mě začaly představovat stále větší problém. Nechtěl jsem být chlápek, co jen sedí doma a na svět kašle. Jsem od přírody introvert, to ano – ale společnost jsem míval vždy rád. Věděl jsem a vnitřně chápal, že bez jiných skutečných lidí nemohu být nikdy šťastný.

Trápila mě spoustu otázek. Mimo takových těch obvyklých, existencionálních, o podstatě a smyslu života i ty, na které, alespoň podle mého tehdejšího já, bylo možné najít odpovědi. Ta celková nesrovnanost v mé hlavě mě nakonec dostala k psychiatrovi. Přiznám se, že jsem předtím musel zahodit své ego a předsudky. Rovněž jsem sám sobě slíbil, že pokud do mě bude chtít psychiatr nacpat léky, tak s ním okamžitě končím. O negativních účincích antidepresiv jsem byl poučen z mnoha zdrojů a osobně se snažím celý svůj dospělý život komerčním lékům co nejvíce vyhýbat (špatná zkušenost z dětství). Přístup psychiatra mě však velmi mile překvapil. Po diagnóze úzkostné poruchy mně bylo nabídnuto docházet jednou měsíčně na terapii. S tím jsem souhlasil.

odpojený muž u psychiatra

Společnost akceptuje problémy spojené s psychikou jako nemoci opravdu velmi krátkou dobu na to, aby si bylo možné vytvořit nějaký ucelený soubor jakýchsi babských rad obdobně jako je tomu u chřipky. Přesněji řečeno – jsme přímými svědky období, kdy svoboda člověka a rozmach technologií dělají s naší psyché dříve neznámé kousky. Nechci soudit, jestli je to dobře nebo špatně. Osobně se domnívám, že jak tak tomu bývá, pravda bude někde uprostřed. Technologie nás naučily, jak může být pohled jedničky a nuly užitečný. Nicméně na rozdíl od diskrétního světa počítačů, náš svět je spojitý, a proto rovněž tak komplexní. Nemůžeme na něj nahlížet pouze černobíle, ale je nutné ho pozorovat v celém barevném spektru. 

A tak vzniká Odpojený muž

Nejsem nějaký radikál, který by hlásal, jak by pro nás všechny bylo lepší se najednou odpojit od technologií, jež nám v tolika oborech naší každodenní činnosti pomohly, pomáhají a pravděpodobně i pomáhat budou. Sám mám výpočetní techniku rád a chápu pozitiva, které lidstvu přináší. Tento projekt zakládám především proto, abych upozornil, že mince má vždy dvě strany a, s ohledem na předešlou úvahu o spojitosti světa, rovněž okraj, který vnímám jako jakousi vyváženost. Je obecně velmi těžké minci postavit na okraj tak, aby se nepřekutálela na jednu nebo druhou stranu, nicméně to neznamená, že se o tuto vzácnou rovnováhu máme přestat pokoušet.

odpojený muž ve smokingu

Pokud chcete v dnešním světě uspět jako muž v socioekonomickém smyslu slova, bez technologií se neobejdete. Zároveň je však třeba najít resp. neustále hledat kompromis mezi nimi a vaší psychickou pohodou. Naše mozky byly stvořeny pro život v malých tlupách. V nich obvykle není tak těžké v něčem vyniknout. Ve skupině dvaceti lidí možná budete ten, který skvěle bubnuje na pařez, ale v globálním kontextu se velmi pravděpodobně najde někdo, kdo bubnuje daleko lépe než vy a to nejen rukama, ale i nohama a navrch do toho přidá i bubnování hlavou o strom. Co pak s vámi znalost takové informace udělá? Budete dál cvičit své předtím tolik oblíbené bubnování? Bude vás to motivovat k dalšímu snažení? Jak se budete cítit před vaší tlupou?

Sociální sítě nás spojily jako nic předtím. Dříve jsme intelektuálně chápali, že existují lidé, kteří mohou mít víc peněz než my. Třeba když jsme se od sousedky dozvěděli, že se pan Nováček odstěhoval z domu do vily, protože se mu podařilo vyhrát sto miliónů. Záviděli jsme mu – kdo by také nezáviděl? Sami jsme si představili, co bychom s tolika penězi dělali asi my, a pak … pak jsme to nechali plavat a věnovali se dál svým každodenním problémům. Už nás víc netrápilo, kde a jak ten budižkničemu, který byl sotva schopný jednou týdně vynést koš s odpadky ze svého zapáchajícího bytu, rozhazuje peníze. Dnes, v době, kdy máme i hodně vzdálené známé na zdi svého facebooku, je ale situace komplikovanější. Každý den, pokud to nemáme pod kontrolou, na nás číhají Nováčkovy fotografie plné nových úžasných zážitků. Pan Nováček na Seychelách, pan Nováček a jeho nová zahradní sauna, pan Nováček a jeho zbrusu nový Mercedes. A protože je závist přirozenou složkou lidské osobnosti, začneme se s panem Nováčkem porovnávat. Jak je možné, že on má tohle a já ne?

Ano, pan Nováček vyhrál spoustu peněz. To asi ještě nějak vstřebáme. Ale co ten Vojtovic kluk? Jak to, že už je ženatý? Jak to, že už má v mém věku dítě a slibně rozjetou kariéru? Podobných porovnání provedeme během krátké návštěvy našich sociálních sítí obvykle mraky ať už vědomě, či nevědomě. Intelektuálně pak přestáváme chápat, že ti naši internetoví přátelé vystavují na obdiv, stejně jako my, jen highlighty svých životů. Že i v jejich běžných životech je spousta starostí a trablů, které raději nechávají zavřené pod pokličkou.

vliv sociálních médií na odpojeného muže - odpojený muž

A nejsou to pouze sociální sítě, co z nás vysává chuť do života. O vlivu médií toho bylo napsáno mnoho. Intelektuálně jsme opět s to pochopit, že čím hororovější zpráva je nebo alespoň do co možná nejhororovějšího hávu ji je možné zabalit, tím víc se tato zpráva prodává, rozuměj konzumuje. Naše mozky jsou tak prostě nastavené. Emoce jsou skutečným hybatelem našich skutků, nikoliv to racionálno, byť bychom si všichni přáli, aby to bylo jinak.

Pojďme proto společně hledat cestu, jak se odpojit od technologií a opět se k nim připojit tak, aby z nás nečerpaly sílu, ale naopak my čerpali sílu z nich. Vždyť k tomu jsou primárně zkonstruované. To, že je holt přirozenou povahou lidskou všechno tak nějak zneužít ku prospěchu vlastní věci, to už je úplně jiná pohádka. Pojďme společně přicházet na to, jak racionální složkou osobnosti zvládat emoce.  Pojďme se společně vydat na dobrodružnou cestu, kterou projekt @Odpojenýmuž nabízí.

V rámci psychoterapie jsem pochopil, že je důležité držet si od toho velkého světa mírný pragmatický odstup. Pokud i vy máte pocit, že aktuálně bloudíte, neváhejte a připojte se. V této komunitě jste vítáni, ať už máte jakýkoliv názor na danou problematiku. Jen o jedno vás prosím – nebojte se ozvat. Tady vám za vaše názory nikdo hlavu neukousne.

 

Sumarizace

kdo je odpojený muž

Pro koho je @Odpojenýmuž určen:

  • pro ty z vás, kteří se už konečně rozhodli skoncovat s kariérou hráčů počítačových her, pornokonzumentů, feťáků bažnících po lajku na sociální síti, …
  • pro ty z vás, kteří se aktuálně necítí po psychické stránce úplně fit – úzkostné, depresivní, …
  • pro ty z vás, kteří se chtějí v životě někam posunout – o metr, dva, kilometr …
  • pro ty z vás, kteří rádi experimentují s vlastním tělem a duchem.

Co @Odpojenýmuž přináší:

  • pocit (a nejen pouze ten), že na vaše problémy spojené s aktuálním nastavením světa nejste sami,
  • návody a triky, jak zvládnout technologie a nenechat se nimi ovládat,
  • novou sociální skupinu, kde vaše v hloubi bobtnající názory mohou být vyslyšeny,
  • spoustu zábavy spojené s pasivní konzumací zdejšího obsahu.
odpojený muž za zdí

Nejsem-li pouze pasivní čtenář, mohu se rovněž na projektu @Odpojenýmuž nějak aktivně angažovat? 

  • Určitě ano. @Odpojenýmuž hledá otevřené lidi, kteří se nebojí dělit s ostatními o své názory ve formě psaného textu ať už pod rouškou internetové anonymity nebo bez ní. Takovým lidem nabízí @Odpojenýmuž možnost sdílet své příběhy, návody, tipy a triky související s problémy role muže (i ženy) v dnešní technologické době. Více najdete zde (sekce Podpořte nás).