Fotbal a politika⚽🤵🏻

Fotbal a politika - odpojený muž

Přiznávám – byť jsem byl vždy na kolektivní sporty dřevo, rád tyto sporty sleduji pasivně, tedy jako divák. Obzvláště v oblibě mám fotbal, který vnímám jako krále kolektivních sportů stejně jako běh u sportů nekolektivních. Běh považuji za krále individuálních sportovních disciplín, protože k tomu, abyste tento sport provozovali, stačí jediné – mít nějakou běžeckou obuv a i ta může být z rovnice vynechána. Prakticky tak nezáleží na tom, kde nebo v jakých socioekonomických podmínkách jste se narodili. Trénovat a závodit minimálně sami se sebou, pokud máte dvě zdravé nohy, můžete začít kdykoliv a kdekoliv. U fotbalu je situace obdobná. Pokud nemáte finanční prostředky na pořízení míče, stačí splést pár kusů hadru dohromady a utkání může začít. Potenciální základna nových talentů je tak obrovská a ne limitovaná jako tomu je např. u hokeje apod. Před nedávnem jsem vyrazil vstříc novým, pasivně-fotbalovým, zážitkům na utkání České fotbalové reprezentace s Kosovem, z kterého jsem si odnesl několik postřehů, o něž bych se s vámi rád podělil.

V první řadě je třeba zmínit, že Kosovo je pouze částečně uznaný stát. Jedná se o území, které v roce 2008 vyhlásilo nezávislost na Srbsku, čímž samozřejmě Srbsko nikterak nepotěšilo, a to tak stále odmítá Kosovo jako nezávislý stát uznat [1]. Napjaté vztahy mezi Srby a v Kosovu žijícími Albánci vyeskalovaly v období kosovské války v letech 1998-1999 [2]. Asi netřeba připomínat masakry v Račaku nebo Vučitrni stejně jako jména Milošević či Jashari. Okolo Kosova tak zůstává spousta dodnes nevyřešených otázek. Nutno ale poznamenat, že Česká republika Kosovo sobě vlastním opatrným přístupem nakonec uznala [3], byť prezident Klaus a posléze i prezident Zeman zaujímají, téměř jako vždy, jiný názor. Právě Zeman, přesně v duchu své prokremelské nátury, před fotbalovým utkáním naší reprezentace s Kosovem rozvířil (záměrně?) znovu diskuzi o uznání Kosova [4].

Článek [4] je zajímavý i z jiného úhlu pohledu. Všimněme si prosím následující části článku, jež bude důležitá pro moje další vyprávění:

Vnímám to, že fanoušci velkých českých klubů, vesměs když se hrají zápasy s Bělehradem, fandí svému klubu, ale nikdy se nestřetli se srbskými fanoušky, ba naopak se podporovali v pokřiku Kosovo je Srbsko. Takže očekávám, že to se může na stadionu projevit,“ řekl iDNES.cz poslanec ČSSD a bývalý místopředseda strany Jaroslav Foldyna, který je po matce srbského původu. Čtvrteční utkání Česko versus Kosovo v Plzni se také osobně chystá navštívit.

Měl jsem to štěstí, že se právě pan Foldyna, toho času poslanec parlamentu ČR, při utkání postavil přímo za mě do sektoru P2 na stadionu ve Štruncových sadech v Plzni. Byť se s jeho způsobem politiky nějak neztotožňuji, spíš naopak, je to vždy zajímavý pocit vidět někoho, koho znáte jen z médií, naživo. Říkáte si: ,,Ty jo, poslanec,“ a tak nějak po očku sledujete, jak se bude chovat.

Před utkáním byli všichni čeští fanoušci vyzváni, aby nějak neprojevovali své politické názory, což podnítilo ty nejaktivističtější existence k činu, a aniž by kdy tušili, o čem v konfliktu mezi kosovskými Albánci a Srby jde, jaká je historie těchto sporů nebo jaká politika vůči Kosovu je pro naši republiku výhodná, stali se z nich najednou ohromní odborníci na balkánskou problematiku. A tak se stalo, že už při mém vstupu na stadion bylo možné místy zaslechnout pokřiky typu ,,Kosovo je srdcem Serbie” převážně skandované výrazně slezským dialektem.  Většinou byly ale snahy o pokřiky podobného ražení překřičeny skutečnými fotbalovými fanoušky, takže se stadionem rozléhalo líbivé ,,Češi, do toho!“.

Jakmile si pan poslanec Foldyna stoupl za mě, pozdravil se s přáteli, kterých překvapivě kolem mnoho nebylo. Vlastně nakonec skončil na svém místě pouze po boku jednoho muže, jakéhosi halamy bez vlasů, 150 centimetrů vysokého i širokého.  I to panu poslanci nebránilo zařvat si z plných plic hlášku o tom, že Kosovo je Srbsko, načež mu halama zatleskal a spokojeně si přitom pomlaskával.

Foldyna a kámoš - odpojený muž

To mě, přiznám se, zarazilo. Měl jsem za to, že minimálně poslanec by měl respektovat zahraniční politiku svého státu. Je to přece jen jedna z největších autorit v zemi. Navíc, pokud mu tak rve srdce vztah Kosovo-Srbsko, může jej, na rozdíl od nás pouhých bezvýznamných smrtelníků bez mandátu, vnést daleko jednodušeji do společenské diskuze. Nevím, jestli je úplně vhodné řvát svoje názory na rozcvičující se kosovské fotbalisty, tedy chlapce, kteří v tvrdém prostředí rozpadající se Jugoslávie strávili podstatnou část svého dětství a jistě si užili své.

Někdo moudrý kdysi poznamenal něco o tom, že fotbalový stadion je jediné místo, kde tisíce chudáků má možnost řvát na dvaadvacet milionářů. Je pak logické, že si takovou možnost nemovitý dav hodlá náležitě užít. Utkání začalo a opět se z několika hloučků začaly ozývat prosrbské pokřiky, ke kterým se Foldyna s nadšením přidal. Jelikož mu však do vínku evidentně nebyl dán hudební talent, resp. cit pro rytmus, nezřídka kdy se stávalo, že svůj řev špatně časoval nebo neskončil v momentě, kdy se aktivistické hloučky dávno utlumily, a pokračoval sám se vší vervou dál. Opuštěn, sám proti všem – jako mistr Jan při své obhajobě v Kostnici.

Foldyna skanduje - odpojený muž

Jak utkání ubíhalo, bylo mně stále jasnější, že pan Foldyna samotné hře příliš nerozumí. Jeho postřehy, jimiž se jal poučovat halamu, nebyly zdaleka k věci a odpovídaly úrovni, jakou bych já dokázal analyzovat baseball – hru, o jejíchž pravidlech nemám ani páru. S frekvencí 10 prosrbských pokřiků po třech minutách pak Foldyna obšťastňoval všechny okolo.

Uznávám právo jednotlivce projevit svůj názor, a proto nemám ve zvyku někoho poučovat co má nebo nemá říkat. Na fotbale to platí dvojnásob. Čeho je ale moc, toho je příliš. Začal jsem si hrát s představou, že bych přece jen panu poslanci něco od plic řekl. Zároveň jsem si připomínal, že se Foldyna netají svojí nákloností k boxu, tak nevím, jak by reagoval. Což o to – kdybych dostal ránu od poslance, byla by z toho alespoň nějaká kauza. Na druhou stranu výhodná pozice pana poslance Foldyny ho velmi zvýhodňovala a jakákoliv rána do mé hlavy by zcela jistě znamenala pád přes několik řad sektoru. Ze spletence přemítání mě nakonec vysvobodila asi 140 centimetrů vysoká mladá žena s hláskem připomínajícím utlumenou píšťalku. ,,Umíš řvát taky něco jinýho, debile?“ zařvala srdnatě a k mému úžasu to Foldynu donutilo zamyslet se nad svým projevem.

Vždy se snažím pochopit stranu s jiným názorem. Život mě naučil, že je to důležité duchovní cvičení. Člověk by měl vystavovat své názory kritice a někdy, byť to může jít přímo proti jeho emocím, připustit, že názorová opozice může mít pravdu. Předtím jsem nevěděl, že matka poslance Foldyny pochází ze Srbska. To jsem si přečetl až o den později v článku [4]. Foldyna měl tudíž o motivaci hlasitě projevovat svůj politický názor postaráno. Jednu věc ale dodnes nepochopím – proč, když už opustil politicky orientované hlášky, přešel Foldyna na vulgarismy hodné hospody čtvrté cenové kategorie.

Vím, že fotbalový stadion není kostel, i když by mě možná v některých jihoevropských a jihoamerických zemí za podobnou větu ukamenovali. Přesto nechápu, jak může poslanec, jeden z nejvyšších ústavních činitelů této země, řvát hlášky typu – ,,Koukej na toho buzeratna. Ten přišel fandit nějakýmu týmu buzíků asi!“ nebo ,,To je ale debil, hele. Vidíš toho čuráka.“ Notabene, když pod ním sedí děti. To je vzor? To je ta morální autorita?

Politici jsou zkrátka zrcadlem společnosti. Mrzí mě, že jsem si naivně myslel, že poslanec se chová, alespoň na oko, v nějakých rozumových mezích a svou náturu dokáže korigovat. Na druhou stranu jsem rád, že mně tento zážitek otevřel oči. Jsem dlouhodobě nespokojen s tím, kam se naše, ale i světová, politika ubírá. Nezbývá než doufat v lepší zítřky.

Politici jsou zrcadlem společnosti - odpojený muž

A co vy? Máte podobný zážitek s některým z poslanců této země? Měli by poslanci sloužit svým chováním jako vzor? A co říkáte na současnou politickou situaci? Formují sociální sítě náš politický názor více, než si myslíme? Sledujete fotbal nebo dáváte přednost něčemu jinému? Podělte se s ostatními o své postřehy prostřednictvím komentáře nebo napsáním článku, kterým zároveň podpoříte multinázorovost tohoto projektu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.